...svítí vám na cestu
Psát o tom, jak malovat na textil nebo batikovat je zbytečné, protože návodů na toto téma je na internetu i jinde dost a dost. Dělá to spousta lidí, každý trochu jinak a každý má svůj tričkový rukopis.
...takže trochu o něčem jiném...
Proč není náš obchod zakázkový? Protože malovat,
to co zrovna lidi chtějí nás nebaví...
„Chtěla bych tričko se želvičkou, ale s ocáskem napravo!” ...Brrrr!
Každý, kdo se živí tak trochu jako umělec, vám potvrdí, že to nejhezčí vytvoříte tehdy – když nemusíte. Malujete to, na co máte zrovna náladu. Některý den je želvičkový, jiný pavoukový, a nebo také máme dny růžové, zelené, ale i černé. Malujeme to, co nás baví... „A je to vidět!” – říkala jedna paní na pouti ...a ne to, co je zrovna v kurzu.
...tímto tedy moc prosíme: Nechtějte po nás tvorbu na zakázku! V našem obchůdku najdete jen jednu výjimku, a tou jsou trička s hvězdnými znameními (astrologie tu prostě CHCA – NECHCA prosakuje), protože když pomineme Martinu zálibu ve hvězdách, dá se v tomto případě opravdu pochopit, že někdo potřebuje to či ono konkrétní tričko, s tím či oným znamením.
...krásná věc, už jen tím, že i kdybyste stokrát chtěli, nikdy se vám nepovedou nabatikovat dvě stejná trička, vždycky čekáte, co z toho bude a ono to je pokaždé jiné.
A ještě něco: batikování nám mnohé dalo, ale vzalo nám hrnec na bramborový salát! Už druhým rokem ho děláme do toho o kousek menšího a ...stejně se nikdy nesní!
Tak tahle kapitolka by mohla být pořádně dlouhá, protože zážitků z pouťového prodeje máme dost a dost, i když jsme toho zatím moc nenapouťovaly. Už jen poslouchat příběhy těch, kteří se tak opravdu živí, nás mnohým obohatilo. Takže si těch našich pár pouťových akcí vždycky pořádně užijeme, a pak už jen vzpomínáme. Jak jsme poprvé stavěly stánek. Jak jeden podnapilý pán nevěřícně zíral na naše trička a se slovy „To je divný!” se odporoučel prodávat plovací zvířátka. Jak nám došly drobné, a tak jsme si chodily pro vařenou kukuřici s tisícovkou...atd.
Prostě je to něco úplně jiného než prodej přes internet!
Takže pokud zrovna budeme někde na pouti, dáme vám tu vědět, abyste se za námi mohli přijet podívat.
A ještě jedna z pouti:
„Prosím vás, a kde to v tom paneláku malujete?”
„No normálně – utřu stůl pokapaný od polívky a jdu na to!”
„A to máte nějakou uměleckou školu?”
„Ne, porodila jsem a pak už to šlo samo!”
Takže, kdyby nebylo malého Kuby, nebyl by ani tenhle obchůdek.
